Sharon A.Marley

22. května 2016 v 12:49 | Wolfi



22 let Médium x Démon ~ Inspirováno ze Silent Hill (1-2,) to však jen z nejmenší části, postava je především má vlastní.
Sharon zprvu působí jako plaché děvče, no a ona je to vlastně docela pravda, alespoň většinou. Neznáma se bojí, ale zároveň ji přitahuje, no je zvědavá a mnohdy se ani na svůj věk nechová, spíše jako dvanáctileté děvčátko, světa neznalé. Patří spíše mezi ty méně komunikativní, nicméně to nic nemění na tom, že občas si s někým ráda popovídá no a že se s ní dá bavit téměř o čemkoli. Je spíše posluchačka, vyslechne člověka bez předsudků a ač je snad poslední, kdo k tomu má nějaké oprávnění, někdy i poradí, ale na to raději vždy nepřihlížejte. Je citlivá a s ostatními soucítí, snaží se jim nějakým způsobem pomoci. Bohužel, je také docela naivní a lehce se s ní dá manipulovat, když vám uvěří, což často bývá na její škodu. Jinak se o ní dá říci, že je to kamarádka do pohody i nepohody a od slov nemá daleko k činům, sic ji většina nazývá podivínkou, ale z toho si nic nedělá. Občas je optimistka, jindy zase pesimistka a svět vidí celý v šedé zóně, ale vždy se snaží najít nějaký kompromis, který by vyhovoval všem stranám. Je opravdu trpělivá, ale i ten nejtrpělivější člověk řekne "Dost!" Nenechá si přeci vše líbit.
  • Asi bych měla začít seznámením jejích rodičů, jejím narození a postupně životem, kterým žila, jak dospívala a řešila typické pubertální problémy dívek v jejím věku. To se jí bohužel netýkalo. Možná by bylo lepší, kdyby žila ten normální život, jako každý druhý člověk, jenže byl tu ten problém, ona nebyla člověk. Sharon pocházela někde z Virginie, odkud přesně neví nikdo. Jeptišky ji našli před dveřmi do sirotčince, kolik jí tak mohlo být? Ani ne dva měsíce. Pomalu vyrůstala, tři roky, pět let, šest... Ostatní děti již dávno rodinu našly, jen kdykoli si někdo vzal Sharon, po týdnu ji hned vrátil, nevěděla proč, byla nějaká divná? Jen byla náměsíčná a ve spánku křičela, křičela něco, co nedávalo smysl a najednou, přestalo to. Sharon si konečně někdo adoptoval a byla to Alicia a Vincent. Byla naučená tak, že si vystačila sama, nikoho příliš nepotřebovala, dokud její adoptivní matka nezemřela. To už někoho potřebovala a tím někým byl otec. Od doby, co matka zemřela se mnohokrát stěhovali a její noční promluvy se začaly vracet, náměsíčnost však zůstala pohřbena, vystřídaly ji noční můry. Byla u rodiny zrovna šest let, bylo jí 18, když si krátila cestu hřbitovem, mlha jej zahalila a ona už jen viděla, jak se k ní blíží postavy lidí, které v životě neviděla. Mrčí, těžce dýchají, duchové. Zavřela oči, schoulila se na zem do klubíčka a zacpala si uši, nechtěla nic slyšet, nechtěla nic vidět a nic cítit kolem sebe, ale jako by se dostávali i do jejího podvědomí, slyšela hlasy uvnitř hlavy, nechtěli jí dát pokoj až potom... černo. Vzbudila se až s brzkými paprsky na zadním sedadle auta jejího otce. "Sharon," letmo se na ni podíval dozadu, aby si byl jistý, že je opravdu vzhůru. "Co se děje?" Otec jí vše samozřejmě vysvětlil, ale ona měla stále mnoho otázek, na které neznala odpověď. A hlavně, kdo doopravdy zabil její matku? Bylo to snad kvůli ní? Nevěděla. Otec již dál odmítal vypovídat o tom, co se vlastně děje. Dojeli do nějakého motelu, kde se ubytovali pod jiným jménem, Hedr a Harry. Ještě toho večera šla nakoupit nějaké suroviny, protože už neměli žádné jídlo, no když se vracela, dveře do jejich pokoje byly otevřené. Upustila tašku s nákupem a rozeběhla se dovnitř. Vše bylo poházené a na zdi nápis "Ztrať se, Alesso," chvíli na zeď jen civěla, celá vyjukaná a popletená. A potom se začala divit oslovení, Alessa, tak se nikdy nikomu nepředstavila, to jméno jí dali v sirotčinci a ona na to nerada vzpomínala. Jen co se jí vrátily vzpomínky z dřívějška, když nemohla najít rodinu, protože byla náměsíčná, když sedávala u stolku s papírem a voskovkami a hleděla k temnému koutu, kde stával malý kluk, který měl v očích tu nenávist a prázdnotu, ten kluk, kterého vždy odvrhovala, ten který po ní házel papírky s červenými nápisy Ztrať se, ten, který její jméno vymyslel a ten, který byl kvůli neustálé péči o ní úplně zapomenutý. Slzy se jí draly do očí, vyběhla z motelu a vydala se podél potemnělé silnice na cestu, co nejdál odsud.


Adoptivní matka Alicia (mrtvá) Adoptivní otec Vincent (nezvěstný)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama