Mariette Pierre

12. května 2016 v 19:34 | Wolfi


+-1000 A přitom usměvavá dívenka, která se schovává za stromky a vykukuje ven jenom v tom největším průzkumu zvědavého dítěte, takhle by ji viděl každičký, ať už se má jednat o zvíře nebo člověka. Třeba taková naivita, přátelskost a milost se najde v těch velkých očkách tak moc bezbranným tvorem, jako by to měla býti křehká víla. Zastává se spíše těch světlých stránek, pozitivních a krásných. Nerada se dostává do potyček a proto se často davům vyhýbá, jelikož na to je až moc plachá a nesvede mnoho slov vyslovit od počátku. Dokáže rozveselit, ať už to má být jakýmkoliv způsobem, však vy samy si můžete domyslet o co se jedná podle toho jak se na to díváte.
Zasazené stromy, květy vyrůstajíc z jejich semen, tolik životů. V tak krátkém čase, kdy bylo toho tolik stvořeno. Též tahle majestátní plodina. Ne, byla to živá bytost. Země tuto věc vynesla na povrch, jako jeden z mnoha nepodstatných zdrojů. Jenže, tomu tak nebylo. Úponky jejž chránili před vším tím nebezpečím kolem, rýsovalo se z toho něčeho něco. Mělo to podobu lidského stvoření, které bylo obrostlé malinkatými kořínky po tělíčku. Takhle bylo stvořeno a přivedeno na svět. Poprvé co otevřelo očka, vidělo jen les. Bylo tu krásně, sluneční záře svítila skrze korunu stromů až tam někde uprostřed toho dějství. Poznalo poprvé, co to znamenalo žít. Teplý vzduch zavál tímto směrem a přinesl zprávu. Probuď se, Mariette. To bylo jméno? Myšlenka za myšlenkou se ozývala v hlavě jako nějaká pošta. Vstávalo konečně z travnatého místečka. Hlas vysvětloval vše, úkol a činnost. Zjistilo, že mělo identitu pod jménem Mariette Pierre. To bylo co pochopila ve svém zotavení do tohoto světa. Uvědomilo si tak též, že má něco jako pohlaví, taková ta věc u lidstva, aby zapadala nenápadně. Jeden ze stromů ji podal trs listů utvořené do ošacení. Patami na měkké půdě si přišla opatrně v nemotorném kroku k tomu, co ji nabízeli za dary. Tolik toho bylo a přece jen byla nadšená. Ano, již se mohla považovat něčím nebo spíše již někým. Jejím prvním dnem uvítání nadešel. Postupem času se z ní stalo to co Matka příroda očekávala, pravá Flóra, ne jako ty kopie, které neuspěli, tohle bylo něco, co přežilo podmínky. Měla mnoho maličkostí, které se podobali lidstvu. Vzhledem, chováním a též samotným druhem, ale přitom tam nepatřila. Přece jen lesy byly jejím domovem a proto zde pobývala a ochraňovala jejž svou magickou mocí. Jenže kuriozita někdy nenajde meze a propašovala se též na ta lidská místa, jak by nazývala. Tam to nebylo až tak stejné, ale dokázala žíti dvěma životy. A takto probíhá její život nadále až doposud.
Matka Příroda je stvořitelem jejího druhu, proto ji brala jako svého rodiče a jak už víme matku. Zbožňuje květy jakéhokoliv druhu. Svou moc ovládá velice dobře, ale často ji spíše používá jako nějakou okrasu nebo pro zábavu. Dorozumívá se nejlépe vzdušnou poštou, nebo skrze stromovou řeč. Rozumí různých tvorům, ať už mýtickým nebo typickým
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama