Jane Freak

7. května 2016 v 13:56 | Wolfi


Vypadá na 20let, ale je jí něco přes 200let
Jak začít s mou povahou. Tak na první pohled jsem odtažitá a nerada se s kýmkoliv bavím. Jsem samotářský typ a nemám city od té doby co mi vyvraždili celou mou rodinu. Jsem chladná a dokážu říct přesně na rovinu co si o kom myslím. Ale, když mě člověk pozná více tak si bude moct povšimnout pár změn. Začnu být hodná a milá. Dokázala bych i pro tu osobu udělat cokoliv. Tedy pokud ho uznám za osobu, která by mi v budoucnu neublížila. Pokud se tak někdy stane, že mi někdo ublíží nebo mě zradí, druhou šanci nedávám a pamatuji si to až do doby, kdy mu to neoplatím, ale ještě s větší nenávistí. Dost často se snažím v sobě upíra skrývat, takže nerada zabíjím lidi a odmítám pití krve.
Můj život byl obyčejný. Měla jsem matku i otce a mladší sestru. Chodila jsem na vysokou školu a můj život byl přesně takový, jaký jsem si ho vždy představovala. Ale jednou, když jsem přišla domů moje matka ležela v kuchyni na zemi. Pod ni byla krev a měla díru v hrudi. Hned o kousek dál ležela má mrtvá sestra, která držela otce za ruku. Všichni tři byly mrtvý. Ale já nebrečela. Byla jsem tak vyděšená, že jsem neměla sílu se rozbrečet. ,,Mladá dámo." Otočila jsem se za cizím hlasem. Stál tam muž kolem 50ti let a natahoval ke mě ruku. Sklonila jsem hlavu a vzala ho za ruku. Někam mě odvedl, ale já cestu nevnímala. ,,Vítej v nové rodině." Zvedla jsem hlavu a kolem mě stálo přibližně 10lidí. Byla jsem snad jedna z nejmladších až na jednoho kluka, kterému mohlo být tak kolem 18let. Po nějaké krátké době jsem zjistila, že mou rodinu zabil démon. Nikdy jsem nevěřila tomu, že něco takového existuje, ale jak vidím tak jsem se mýlila. Má nová rodina jsou lovci těchto nadpřirozených bytostí. Trénovali mě a učili jak poznat různé druhy démonů a ostatních. Po roce jsem byla lepší jak všichni ostatní. Právě jsem slavila svých 20let a měla jsem za ůkol ulovit partu upírů a zabít je. Vzala jsem si sebou i Dereka což byl můj nejlepší kamarád. Dorazili jsme na místo přesně včas. Ale místo jedné party tam byly asi tři, kde bylo tak 30 upírů. Byla to past. Chtěla jsem se otočit a utéct s Derekem, ale oni zaůtočili. A tak jsem vytáhla svou katanu a začínala je zabíjet. ,,Jane!" Prudce jsem se otočila, ale bylo pozdě. Jeden z upírů urval Derekovi hlavu přímo přede mnou. Vykřikla jsem a poprvé jsem na své tváři ucítila slzy. Rychle jsem je zahnala a rozeběhla jsem se na upíra. Zasunula jsem katanu do pouzdra a namísto ni jsem vytáhla stříbrnou pistoli. Nabyla jsem ji stříbrnými střely, kde byla uvnitř svěcená voda. Vystřelila jsem a trefila upíra přesně mezi oči. Ale ze zadu na mě skočil další a povalil mě na zem. Prala jsem se s ním, ale bylo to marné. Sehl se ke mě a kousl mě do krku. Ztratila jsem vědomí. Probudila jsem se až po pár hodinách. Nikde nikdo nebyl. Ležela jsem v posteli. Vyšla jsem ven na chodbu a vykřikla jsem. Všude byla mrtvá těla mých blízkých. Opodál stál jeden z upírů. ,,Teď jsi jedna z nás. Ale nic nemění na tom že jsi lovec. Jakou stranu si vybereš, drahá?" Jeho hlas byl velmi hrubý. Byla tma, ale přes to jsem ho viděla až moc dobře. ,,Jsem lovec. A tak to taky zůstane!" Křiknu na něj a vytáhnu katanu z pouzdra a hodím ji po něm. Vyhnul se ji a ona se zapíchla do dřevěného sloupu. ,,Ale osud tě nemine. Od teď žiješ nový život. Jsi nesmrtelná." Potom zmizel a já tam byla sama. Spolu s mrtvými lovci. Ale jak to že je zabil? Jen jeden jediný upír? Zavrtěla jsem hlavou a došla si pro svou katanu, kterou jsem vyrvala ze sloupu a zastrčila ji zpět do pouzdra. Vyšla jsem z domu do tmy a rozešla se do tmy.
Měřím 165 centimetrů, vážím 45 kg, jsem ve znamení střelce. Mám dvě zbraně a to katanu a pistol.
Mám také náhrdelník, díky kterému můžu chodit na slunci bez toho aby se mi něco stalo, ale když si ho sundám tak jsem na slunci zranitelná.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama