Alexandra

18. května 2016 v 18:41 | Wolfi


+-1000let(přestala stárnout v 17ti letech) Patří mezi padlé anděly nejnižší kategorie.
Pro cizí lidi jsem velmi plachá a radši se schovávám někde za někým koho znám. A pro ty které mě znají lépe a ví toho o mě více tak jsem spíše hyperaktivní, stydlivá, drzá a milá osoba. Jenže..podle toho co jsem si každý myslí, že bych měla být ledová a bez duše. No..je pravda, že někdy když se naštvu, tak jsem dost nebezpečná a takový menší psychopat. Miluju svůj styl a je mi jedno pokud do toho někdo jiný má nějaké hnusné kecy. Jsem napůl emo a napůl scene(kdo neví ať si to vyhledá). Nenosím jen černé oblečení. Mám ráda i jiné barvy. Mou oblíbenou kytkou je lilie a červená růže. Miluju sladké a maso. Někdy sem tam i zeleninu a ovoce. Někdy si také můžete všimnout, že jím pořád jablka. Ach ano jablka..moje snad nejoblíbenější ovoce.
Jako malá jsem vždy létávala po obloze a užívala jsem si ten krásný pocit. Ale vše se změnilo v ten den, kdy mi bylo 17 let. Ten den mi urvaly křídla. Chcete znát důvod? Stalo se to ten den, kdy mě poslali na zem. Měla jsem za úkol jako anděl strážný, opatrovat lidskou dívku. A nesměla mě vidět. Nikdo z lidí mě nesměl vidět. Chvíli se mi vedlo. Až do doby, kdy se s ni rozešel nějaký kluk a ona utekla na hřbitov. Seděla na jednom z náhrobků a brečela. Já jsem sledovala sochu anděla. Neboli archaanděla Gabriela, která tu byla postavena. Natáhla jsem k té soše ruku a dotkla se jednoho z křídel. ,,Kdo jsi?" Otočila jsem se na ni. Je možné, že by mě viděla? Pomyslím si a ukázku prsten na sebe a ona kývne. Rozhlédla jsem se kolem a došla jsem k ni. Klekla jsem si a položila jsem ji ruku na tu její. ,,Jsem tvůj anděl strážný. Ale bude to takové naše tajemství ano?" Zašeptám a utřu ji palcem slzy. ,,Ale, ale. Ona si tu povídá sama pro sebe." Otočila jsem hlavu na příchozí skupinku kluků. Neviděli mě. Ukázala jsem na ni ať je potichu a ona kývla. Vylezla jsem na Gabrielovu sochu a od kašlala jsem si. Skupinka se na mě otočila. Roztáhla jsem křídla a všichni tři vytřetřeštili oči. ,,Zdravím pánové," ušklíbnu se takovým psycho úsměvem. Zlomila jsem kus mramoru a seskočila jsem na zem. Věděla jsem že dělám chybu. A věděla jsme moc dobře co mě čeká. Ale musela jsem to udělat. Když jsem pomalu přešla až k jednomu z kluků, tak jsem ho chytla pod krkem a zvedla ho tak metr nad sebe. ,,Pusť ho nebo to nepřežije!" Otočila jsem se za hlasem a jeden z kluků držel tu dívku v zajetí a mířil ji na spánek pistolí. ,,Uděláš to a bude to tvá životní chyba!" Zavrčím na něj. ,,Tak ho pusť!" Zvedla jsem ruce nad hlavu a usmála jsem se. ,,Stejně není nabitá. Vidíš?" Stiskl spoušť a já strnula. Všichni jsme strnuli. Pustil její mrtvé tělo na zem a i pistoli. Zvedla jsem k němu hlavu a než stihl mrknout byla jsem u něj a držela ho pod krkem. ,,Nevěděl jsem že je nabitá!" Křičel, ale já ho nevnímala. Vrazila jsem mu mramor přesně do srdce. Ty ostatní dva zmizeli. Spadla jsem na kolena a pohladila ji po krvavé hlavě. ,,Je mi to líto.." Zašeptám a najednou jako kdyby tu bylo až moc očí, který mě sledují. ,,Alexandro spáchala jsi až moc hříchů. A nejen, že jsi zabila člověka, ale taky jsi nechala zemřít svou dívku, kterou jsi měla chránit." Mlčela jsem a zírala jsem do hlíny. ,,A proto ti odeberme tvá křídla a uvrhneme tě na zem!" Polkla jsem na sucho a zářila jsem nehty do hlíny, když mě dva Andělé chytli za křídla a trhy. Vykřikla jsem a plakala jsem. Přišla jsem si až moc lehká a jakoby nahá. Najednou všechno kolem mě zmizelo a já tu zůstala sama. ,,Když je ze mě padlý anděl, tak to vlastně znamená, že jsem svobodná a nikdo mě nehlídá." Ušklíbnu se a postavím se. ,,Od teď začíná můj nový příběh." A tady to končí. Ne dělám si srandu. Samozřejmě, že to má pokračování. Rovnou jsem šla navštívit Pána pekel Hádese. Chtěli mě zabít jeho pekelní psi, ale já to se zvířaty uměla. Milovala jsem je. Zastavila jsem se a natáhla jsem před sebe ruku. Pes se třemi hlavy se zastavil a očichal mi dlaň. ,,Sedni." Zavrčím a on se posadil a začne kňučet. Ušklíbnu se a stoupnu si na špičky a začnu ho drbat na hlavě. Byl tak..no nevím prostě byl strašně velký. Obešla jsem ho a sedla jsem si na něj. ,,Zaveď MK za tvým pánem." Postavil se a rozešel se po velmi černé chodbě. Až kdy došel do sálu, tak jsem z něj seskočila a tleskla jsem rukama. ,,Zdravím Háde." Uculím se a pohodím hlavou. ,,Jsou opravdu sladký." Ukážu rukou na trojhlavé psy. ,,No. Jen jsem tě chtěla navštívit." A tak dál a dál. Prostě jsem Hádá znala až moc dobře. Znala jsem všechny bohy a oni znali mě. Úplně nejvíce mě milovali. I když jsem udělala vždy nějakou blbost. No byla jsem tak trošku jako dítě, ale jen chováním. A ani mi to tak nijak nevadilo. Bohužel jsem bez domova, ale určitě přemluvím nějakou hodnou duši, která by mě u sebe nechala bydlet.
Měřím 165cm, ano většina si mě plete s dítětem a to já nenávidím. No dále mám dlouhé vlasy pod lopatky. Moje oblíbená barva je modrá což si můžete všimnout na mé barvě vlasů. Někdy jsou světlé a někdy tmavé. Nevím proč se to děje, ale je to velmi zajímavé a originální.(Jsou dlouhé jako ty tmavé). Mám sportovní postavu a vážím asi tak přibližně 55kg. Mou rodinu si nepamatuji a proto je Gabriel něco jako můj otec. Což se u moc nelíbí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama